Jak se připravit na pohovor a nenaletět šesti mýtům

Dobrý pohovor nestojí na naučených odpovědích, ale na tom, že rozumíte pozici a umíte o své zkušenosti vyprávět konkrétně. Kolem pohovorů se přesto drží několik mýtů, které uchazeče zbytečně zneklidňují nebo je vedou k chybám. Šest nejčastějších níže uvádíme s tím, co platí doopravdy a jak se na ně připravit. Jde o obecné rady, konkrétní firmy se liší stylem i požadavky.

Mýtus: o všem rozhodne prvních pět minut

První dojem existuje, ale není konečný. Tazatelé se zpravidla ptají postupně a hodnotí celek. Slabší začátek se dá napravit zbytkem rozhovoru.

Přijďte na čas, v čistém oblečení vhodném pro pozici. Zeptejte se předem, jak se firma obléká. Nepřehánějte formálnost ani neformálnost.

Nenechte se zaskočit nervozitou. Pomalu se nadechněte a odpovídejte klidně. Pauza před odpovědí působí lépe než spěch.

Mýtus: u slabých stránek stačí říct „perfekcionismus“

Naučená odpověď tazatele nepřesvědčí, slyší ji často. Lepší je pojmenovat skutečnou slabinu, která vám nebrání v práci, a říct, co s ní děláte. Například: „Zpočátku jsem odkládala prezentace, proto teď cvičím před kolegy.“

Vyberte slabinu, která není pro pozici zásadní. Účetní, která nezvládá detail, nebude působit dobře. Nedostatek v práci s novým programem lze doplnit školením.

Důležitý je příběh o zlepšení. Tazatel hledá schopnost učit se, ne dokonalost.

Mýtus: o platu se na prvním pohovoru nemluví

Většinou se mluví, často už v inzerátu. Je rozumné znát své požadavky a vědět, jaký rozsah je na trhu obvyklý. Pokud se zeptají, odpovězte konkrétním rozmezím.

Informace zjistíte z inzerátů na podobné pozice, z platových přehledů a od lidí z oboru. Požadavek odůvodněte zkušenostmi a odpovědností.

Pokud je nabídka nižší, než čekáte, zeptejte se na celé podmínky: dovolenou, benefity, možnosti růstu. Plat je jen část nabídky.

Mýtus: musím odpovídat na jakoukoli otázku

Zaměstnavatel se může ptát jen na to, co souvisí s výkonem práce. Otázky na plánování rodiny, náboženství nebo zdravotní stav obvykle nepatří do pohovoru. Antidiskriminační zákon takové dotazy omezuje.

Odmítnout lze zdvořile. Například: „Raději se budu věnovat tomu, co souvisí s pozicí.“ Můžete také odpovědět obecně a vrátit rozhovor k práci.

V případě opakovaného tlaku zvažte, zda je firma pro vás správná. Způsob vedení pohovoru napoví o kultuře. Případné porušení lze řešit s inspekcí práce.

Mýtus: nejlepší je mít všechno nazpaměť

Naučený text zní uměle a při doplňující otázce se zhroutí. Připravte si raději čtyři až pět příběhů z praxe, které použijete na různé otázky. Například úspěšný projekt, konflikt, chyba, kterou jste napravili.

Pomůže struktura: situace, úkol, co jste udělali, výsledek. Příběh se tak vejde do dvou minut a zní přirozeně.

Znejte inzerát. Projděte požadavky a ke každému najděte příklad ze své praxe. Pokud něco chybí, řekněte to a nabídněte, jak to doplníte.

Mýtus: na konci se neptám, aby se nezdálo, že zdržuji

Dotazy na konci jsou příležitost. Ukazují zájem a pomáhají vám rozhodnout, zda tam chcete pracovat. Bez otázky působíte lhostejně.

Zeptejte se na každodenní práci, tým, očekávání v prvních měsících a způsob hodnocení. Nezačínejte dovolenou a benefity, ty se řeší později. Dva až tři dotazy stačí.

Ptejte se, jak bude pokračovat výběr. Zjistíte termín a nebudete týden čekat naslepo. Poděkujte a odejděte s klidem, na zbytek už nemáte vliv.

Zdroje

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• Zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon